Sláva maharádže Parikšita

Takto král Mahārāja Parīkṣit usedl, aby se až do smrti postil. Polobozi z vyšších planet chválili královo jednání a z radosti neustále shazovali na Zemi květy a hráli na nebeské bubny.

Śrīmad-bhāgavatam 1.19.18

Ještě v době Mahārāje Parīkṣita, což bylo před 5000 lety, existovala meziplanetární komunikace a zpráva o tom, že se Mahārāja Parīkṣit bude do smrti postit, aby získal osvobození, došla na vyšší planetární soustavy, kde žijí vznešení polobozi. Polobozi žijí ve větším přepychu než lidské bytosti, ale všichni jsou poslušní příkazů Nejvyššího Pána. Na nebeských planetách není nikdo ateista nebo nevěřící. Chválí proto každého oddaného Pána na povrchu Země a v případě Mahārāje Parīkṣita měli velkou radost a na důkaz úcty proto zasypávali Zemi květy a hráli na nebeské bubny. Polobůh nachází potěšení v tom, když vidí, jak se někdo vrací zpátky k Bohu. Má vždy radost z oddaných Pána do té míry, že jim svými adhidaivickými silami ve všech směrech pomáhá. A toto jejich jednání na oplátku potěší Pána. Mezi Pánem, polobohy a oddanými Pána na Zemi existuje neviditelný řetěz dokonalé spolupráce.