Moudrost Bhagavatamu

Bhūmi-gītā

Tato kapitola Šrímad Bhagavatamu vypráví o tom, jak si země všímá hlouposti mnoha králů toužících ji pokořit. Hovoří také o tom, jak i přesto, že je věk Kali plný nedostatků, všechny je zničí zpívání jména Pána Hariho. Velcí králové, kteří jsou ve skutečnosti pouhými hračkami v rukou smrti, touží pokořit svých šest vnitřních nepřátel - pět smyslů a mysl - a potom si představují, že dále pokoří celou zemi i se všemi jejími oceány. Země se při pohledu na jejich falešné naděje jen směje, protože nakonec budou muset všichni tuto planetu opustit a odejít jinam jako všichni velcí králové a vládci v minulosti. A když už se jim podařilo zemi nebo nějakou její část uchvátit - i když ji uchvátit nelze a v každém případě se jí musí vzdát - otcové, synové, bratři, přátelé a příbuzní se o ni přou.

Studium historie proto přirozeně vede k závěru, že jsou veškeré světské výsledky dočasné a tento závěr by měl podnítit sklon k odříkání. Nejvyšším cílem života každé živé bytosti je čistá oddanost Pánu Kṛṣṇovi, která ničí vše nepříznivé. Ve věku Satya bylo náboženství úplné a stálo ještě na všech čtyřech nohách - pravdomluvnosti, milosrdnosti, odříkání a dobročinnosti. S příchodem každého dalšího věku počínaje věkem Tretā každá z těchto zbožných vlastností ubývá o čtvrtinu. V Kali-yuze z těchto nohou náboženství zůstává jen čtvrtina a dokonce i ta se s postupem tohoto věku vytratí. V Satya-yuze převládá kvalita dobra a v Tretā-yuze kvalita vášně. V Dvāpara-yuze převládá směs vášně a nevědomosti a ve věku Kali převládá kvalita nevědomosti. Během něho je velmi patrný ateismus, malost a podřadnost všech věcí a oddanost genitáliím a břichu. Živé bytosti znečištěné vlivem Kaliho Nejvyššího Pána, Śrī Hariho, neuctívají, i když tak mohou být zbaveny všech pout a snadno dosáhnout nejvyššího cíle jednoduše opěvováním slávy Jeho jména a přijetím útočiště u Něho. Pokud se však v Kali-yuze Nejvyšší Osobnost Božství nějakým způsobem projeví v srdcích podmíněných duší, zničí všechny nedostatky místa, času a osobnosti typické pro tento věk. Kali-yuga je oceánem chyb, ale má jednu vznešenou vlastnost: pouhým pronášením Kṛṣṇova jména se lze zbavit připoutanosti ke hmotě a dosáhnout Absolutní Pravdu. Vše, čeho bylo možno dosáhnout ve věku Satya meditací, ve věku Tretā prováděním obětí a ve věku Dvāpara uctíváním v chrámech, lze v Kali-yuze snadno dosáhnout jednoduchým procesem hari-kīrtanu.

Sloka 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Když země viděla krále této země zaneprázdněné snahami ji pokořit, tak se zasmála a řekla: "Jen se podívejte, jak se mě tito králové, kteří jsou pouhými hračkami v rukou smrti, snaží pokořit."

Sloka 2: "Velcí vládci lidí, dokoce i ti učení, se setkávají se zklamáním a neúspěchem způsobeným hmotným chtíčem. Tito králové pohánění chtíčem do mrtvého kusu masa zvaného tělo vkládají velké naděje a víru, i když je tato hmotná podoba prchavá jako bubliny pěny na vodě."

Sloka 3-4: "Králové a politici si představují: ,Nejdříve pokořím své smysly a mysl; potom své hlavní ministry a zbavím se trnů v podobě svých rádců, obyvatel, přátel a příbuzných, včetně ošetřovatelů svých slonů. Postupně tak pokořím celou zemi.̀ Protože jsou srdce těchto vůdců spoutána velkými očekáváními, nejsou schopni vidět, že je poblíž čeká smrt."

Sloka 5: "Potom, co tito pyšní králové pokořili veškerou zemi na mém povrchu, vstupují násilím do oceánů, aby pokořili moře samotné. Jaký má význam jejich sebeovládání, jež je určeno pouze k politickému vykořisťování? Skutečným cílem sebeovládání je duchovní osvobození."

Sloka 6: Ó nejlepší z Kuruovců, země pokračovala takto: "I když mne v minulosti velcí muži i jejich potomci opustili a odešli z tohoto světa stejně bezmocným způsobem, jakým do něho přišli, pošetilí lidé se mě i dnes pokoušejí pokořit."

Sloka 7: "Materialisté mezi sebou bojují, aby mne pokořili. Otcové stojí proti svým synům a bratři bojují jeden s druhým, protože jsou jejich srdce spoutána vidinou politické moci."

Sloka 8: "Političtí vůdci se takto navzájem vyzývají: ,Všechna tato země je moje, ne tvoje, ty hlupáku!̀ Tak se navzájem napadají a umírají."

Sloka 9-13: "Králové jako Pṛthu, Purūravā, Gādhi, Nahuṣa, Bharata, Kārtavīrya Arjuna, Māndhātā, Sagara, Rāma, Khaṭvāṅga, Dhundhuhā, Raghu, Tṛṇabindu, Yayāti, Śaryāti, Śantanu, Gaya, Bhagīratha, Kuvalayāśva, Kakutstha, Naiṣadha, Nṛga, Hiraṇyakaśipu, Vṛtra, Rāvaṇa, který způsobil nářek celého světa, Namuci, Śambara, Bhauma, Hiraṇyākṣa a Tāraka, tak jako mnoho ostatních démonů a králů, kteří vládli velkou mocí nad ostatními, všichni oplývali poznáním a byli to hrdinní a neporazitelní přemožitelé všech. I když však, ó všemocný Pane, tito králové žili své životy se silnou touhou mne vlastnit, byli podřízeni času, který je všechny proměnil v pouhé historické záznamy. Žádný z nich svou vládu nemohl prosadit natrvalo."

Sloka 14: Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó mocný Parīkṣite, vyprávěl jsem ti příběhy všech těchto velkých králů, kteří svou slávu šířili po celém světě a potom odešli. Mým skutečným záměrem bylo učit transcendentální poznání a odříkání. Příběhy králů tomuto vyprávění dodávají moc a vznešenost, nicméně samy o sobě nejsou konečným aspektem poznání.

Sloka 15: Ten, kdo touží po čisté oddané službě Pánu Kṛṣṇovi, by měl naslouchat vyprávěním o slavných vlastnostech Pána Uttamaḥśloky. Jejich neustálé opěvování ničí vše nepříznivé. Oddaný by se měl tohoto naslouchání zúčastňovat v pravidelných každodenních shromážděních a pokračovat v naslouchání během celého dne.

Sloka 16: Král Parīkṣit řekl: Můj pane, jak se mohou osoby žijící ve věku Kali zbavit vzrůstajícího znečištění tímto věkem? Ó velký mudrci, prosím vysvětli mi to.

Sloka 17: Vysvětli mi prosím různé věky v historii vesmíru, jejich zvláštní vlastnosti, jak dlouho je vesmír udržován, jak dlouho trvá jeho zničení a jak působí čas, přímý představitel Nejvyšší Duše, Osobnosti Božství, Pána Viṣṇua.

Sloka 18: Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi, na začátku, v Satya-yuze, věku pravdy, stojí náboženství na nedotčených čtyřech nohách a je lidmi tohoto věku pečlivě udržováno. Těmito čtyřmi nohami mocného náboženství jsou pravdomluvnost, milosrdnost, askeze a rozdávání milodarů.

Sloka 19: Lidé Satya-yugy jsou většinou vnitřně spokojení, milostiví, přátelští ke všem, klidní, rozvážní a snášenliví. Radost čerpají ze svého nitra, pohlížejí na vše nestranně a neustále pilně usilují o duchovní dokonalost.

Sloka 20: Ve Tretā-yuze je každá noha náboženství o čtvrtinu oslabena vlivem čtyř pilířů bezbožnosti - lhaním, násilím, nespokojeností a hádkou.

Sloka 21: Ve věku Tretā jsou lidé oddáni obřadům a askezi. Nejsou příliš násilní nebo chtiví smyslového požitku. Jejich hlavním zájmem v životě je zbožnost, ekonomický rozvoj, usměrněný smyslový požitek a blahobytu dosahují následováním pokynů Véd. Většina lidí jsou brāhmaṇi, ó králi, přestože se v tomto věku lidská společnost dělí na čtyři oddělené třídy.

Sloka 22: V Dvāpara-yuze jsou zbožné vlastnosti - askeze, pravdomluvnost, milosrdnost a dobročinnost - svými bezbožnými protějšky - nespokojeností, lží, násilím a nenávistí - omezeny na polovinu.

Sloka 23: Ve věku Dvāpara lidé dychtí po slávě a jsou velmi vznešení. Oddávají se studiu Véd, vlastní velké bohatství, podporují velké rodiny a s velkým elánem si užívají života. Ze čtyř tříd jsou nejpočetnější kṣatriyové a brāhmaṇi.

Sloka 24: Ve věku Kali zůstává pouze jedna čtvrtina náboženských zásad, která bude neustále se rozpínajícími zásadami bezbožnosti oslabována a nakonec zcela zanikne.

Sloka 25: Ve věku Kali jsou lidé chamtiví, nevychovaní, nemilosrdní a bez dobrého důvodu se hádají. Lidé Kali-yugy jsou nešťastní, posedlí hmotnými touhami a téměř všichni jsou śūdrové a barbaři.

Sloka 26: Hmotné kvality - dobro, vášeň a nevědomost - jejichž proměny lze sledovat v mysli člověka, jsou uváděny do pohybu silou času.

Sloka 27: Věk, ve kterém mysl, inteligence a smysly neochvějně spočívají v kvalitě dobra, je třeba považovat za Satya-yugu, věk pravdy. Tehdy lidé nacházejí potěšení v poznání a askezi.

Sloka 28: Ó nanejvýš inteligentní, když jsou podmíněné duše oddány svým povinnostem, ale mají vedlejší motivy a usilují o osobní prestiž, měl bys vědět, že se jedná o věk Tretā, ve kterém převládá kvalita vášně.

Sloka 29: Když převládne chamtivost, nespokojenost, pýcha, pokrytectví a závist spolu se sklonem k sobeckým činnostem, jde o věk Dvāpara, ve kterém převažuje směs kvalit vášně a nevědomosti.

Sloka 30: Když převládá podvod, lež, lenost, ospalost, násilí, deprese, nářek, zmatenost, strach a chudoba, jedná se o věk Kali, věk kvality nevědomosti.

Sloka 31: Kvůli špatným vlastnostem věku Kali budou lidé krátkozrací, neštastní, nenasytní, chtiví a chudí. Ženy se stanou necudnými a budou bez zábran střídat partnery.

Sloka 32: Města budou ovládána zloději, Védy budou znečištěny spekulativními výklady ateistů, političtí vůdci budou prakticky požírat obyvatelstvo a takzvaní kněží a intelektuálové budou oddáni svým břichům a genitáliím.

Sloka 33: Brahmacārī nebudou dodržovat svoje sliby a budou převážně nečistí. Z hospodářů se stanou žebráci, vānaprasthové budou žít ve vesnicích a sannyāsī budou dychtit po bohatství.

Sloka 34: Ženy budou mnohem menšího vzrůstu, budou příliš jíst, plodit více dětí, než o kolik se budou schopny náležitě postarat a ztratí veškerou cudnost. Budou neustále hrubě mluvit a budou projevovat sklony krást, podvádět a neomezenou drzost.

Sloka 35: Podnikatelé se budou zabývat bezvýznamnými obchody a budou vydělávat podváděním. Lidé budou považovat jakékoliv odporné zaměstnání za přijatelné, i když nebude stav nouze.

Sloka 36: Služebníci opustí pána, který přišel o svůj majetek, i když to bude svatá osoba vzorné povahy. Páni budou propouštět služebníky, kteří již nemohou pracovat, i když patřili k rodině po několik pokolení. Opuštěny či zabity budou krávy, které přestanou dávat mléko.

Sloka 37: Muži Kali-yugy budou bídní a ovládaní ženami. Zavrhnou své otce, bratry, příbuzné a přátele, aby se místo toho sdružovali se sestrami a bratry svých žen. Jejich představa o přátelství tak bude založena výlučně na sexuálních poutech.

Sloka 38: Necivilizovaní lidé budou jménem Pána vybírat milodary a živit se předstíráním askeze v převleku za žebravé mnichy. Ti, kdo nebudou vědět vůbec nic o náboženství, usednou na vyvýšené sedadlo a troufnou si hovořit o náboženských zásadách.

Sloka 39-40: Ve věku Kali budou mysli lidí neustále rozrušeny. Lidé budou vyhublí vlivem hladu a daní, můj milý králi, a neustále se budou obávat sucha. Nebudou mít dostatečné oblečení, jídlo ani pití, nebudou schopni řádně odpočívat, věnovat se sexu nebo se vykoupat. Nebudou mít ani dostatek ozdob k ozdobení svých těl. Lidé Kali-yugy budou ve skutečnosti postupně vypadat jako bytosti posedlé duchy.

Sloka 41: V Kali-yuze se budou lidé nenávidět dokonce i kvůli několika mincím. Vzdají se všech přátelských svazků a budou připraveni zemřít a zabít dokonce i své příbuzné.

Sloka 42: Muži již nebudou chránit své staré rodiče, své děti ani své úctyhodné ženy. Budou naprosto pokleslí a budou se starat pouze o uspokojení vlastního břicha a genitálií.

Sloka 43: Ó králi, inteligence lidí ve věku Kali bude svedena ateismem a téměř nikdy nebudou předkládat oběti Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je nejvyšším duchovním mistrem vesmíru. I když se lotosovým nohám Nejvyššího Pána klaní všechny velké osobnosti ovládající tři světy, bezvýznamné a nešťastné lidské bytosti tohoto věku tak činit nebudou.

Sloka 44: Umírající vyděšený člověk se hroutí na svém lůžku. I když mu selhává hlas a téměř si není vědom toho, co říká, může být zbaven následků svých plodonosných činů a dosáhnout nevyššího cíle, pokud vysloví svaté jméno Nejvyššího Pána. Lidé v Kali-yuze však přesto Nejvyššího Pána uctívat nebudou.

Sloka 45: V Kali-yuze jsou objekty, místa a dokonce i jednotlivé osobnosti znečištěny. Všemocná Osobnost Božství však může veškeré tyto nečistoty odstranit ze srdce toho, kdo Pána neochvějně umístí ve své mysli.

Sloka 46: Znečištění nahromaděné po mnoho tisíc životů odstraní v srdci sídlící Nejvyšší Pán z mysli toho, kdo o Něm naslouchá, opěvuje Ho, medituje o Něm, uctívá Ho či Mu pouze prokazuje velkou úctu.

Sloka 47: Tak jako oheň zbaví zlato jakéhokoliv zabarvení způsobeného stopami jiných kovy, Pán Viṣṇu sídlící v srdci očistí mysl yogīch.

Sloka 48: Uctíváním polobohů, askezí, ovládáním dechu, soucitem, koupelí na svatých místech, přísnými sliby, dobročinností ani pronášením různých manter mysl nemůže dosáhnout stejného absolutního očištění, jako když se v srdci zjeví neomezená Osobnost Božství.

Sloka 49: Proto se, ó králi, s veškerým svým úsilím snaž umístit Nejvyššího Pána Keśavu ve svém srdci. Neustále se takto soustřeď na Pána a v okamžiku smrti zajisté dosáhneš nejvyššího cíle.

Sloka 50: Můj milý králi, Osobnost Božství je nejvyšší vládce, Nejvyšší Duše a svrchované útočiště všech bytostí. Když o Něm meditují umírající, vyjeví jim jejich věčnou duchovní totožnost.

Sloka 51: Můj milý králi, i když je Kali-yuga oceánem chyb, má přesto jednu dobrou vlastnost: pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry lze dosáhnout osvobození z pout hmoty a odejít do transcendentálního království.

Sloka 52: Výsledku, kterého bylo v Satya-yuze možno dosáhnout meditací o Viṣṇuovi, v Tretā-yuze prováděním obětí a ve Dvāpara-yuze sloužením lotosovým nohám Pána, lze v Kali-yuze dosáhnout pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Když ateisté, dobře seznámeni s védským vědeckým poznáním, budou hubit obyvatele různých planet, přičemž budou neviděni létat po nebi na dobře stavěných raketách z dílny velkého vědce Mayi, Pán zmate jejich mysl tím, že si oblékne přitažlivý oděv Buddhy a bude kázat o předběžných náboženských zásadách.
(Śrīmad-bhāgavatam 2.7.37)

Tato inkarnace Pána Buddhy není tentýž Buddha, který sestoupil v současné historii lidstva. Buddha zmíněný v tomto verši se podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho zjevil v jiném věku Kali. V životě jednoho Manua se vystřídá více než sedmdesát dva Kali-yug a Buddha zde konkrétně uvedený se zjeví v jedné z nich. Pán Buddha sestupuje tehdy, když jsou lidé velice materialističtí, a káže obecně přirozené náboženské zásady. Ahiṁsā(nenásilí) není sama o sobě náboženskou zásadou, ale je důležitou vlastností skutečně zbožných lidí. Je náboženskou samozřejmostí - každému se doporučuje, aby neubližoval žádnému zvířeti či jiné živé bytosti, neboť každý takový čin ublíží ve stejné míře zvířeti i tomu, kdo se ho dopustil. Nežli se však naučíme zásadám nenásilí, musíme se naučit dvěma jiným zásadám, a to být pokorní a nebýt pyšní. Dokud nejsme pokorní a skromní, nemůžeme být nenásilní. A jakmile si osvojíme nenásilí, musíme se ještě naučit snášenlivosti a jednoduchému životu. Musíme vzdávat úctu velkým náboženským kazatelům a duchovním vůdcům a také se naučit ovládat smysly, nepřipoutávat se k rodině a domovu, vykonávat oddanou službu Pánu atd. Nakonec musíme přijmout Pána a stát se Jeho oddanými; jinak se nejedná o žádné náboženství. Středem náboženských zásad musí být Bůh; pouhé mravní pokyny jsou jen předběžnými náboženskými zásadami, které se obvykle nazývají upadharma neboli "to, co má blízko k náboženským zásadám".

Pán Samotný ve Své inkarnaci jako syn Satyavatī (Vyāsadeva) bude pokládat védskou literaturu, kterou sám sestavil, za příliš složitou pro méně inteligentní lidi s krátkými životy, a rozdělí proto strom védského poznání do různých větví s ohledem na podmínky nastávajícího věku.
(Śrīmad-bhāgavatam 2.7.36)

Zde se Brahmā zmiňuje o budoucím sestavení Śrīmad-Bhāgavatamu pro lidi tohoto věku Kali. Jak je vysvětleno v prvním zpěvu, méně inteligentní lidé věku Kali mají mít nejen krátké životy, ale také mají být zmateni mnoha životními problémy, které budou způsobeny zoufalou situací v bezbožné lidské společnosti. Rozvíjení hmotného pohodlí těla náleží podle zákonů přírody do kvality nevědomosti. Skutečný rozvoj poznání znamená rozvoj poznání o seberealizaci. Ve věku Kali však méně inteligentní lidé mylně považují své krátké životy, trvající sto let (a nyní prakticky pouze čtyřicet nebo šedesát let), za veškerou existenci. Jsou méně inteligentní, protože nevědí, že život je věčný. Ztotožňují se s dočasným hmotným tělem, které přetrvá pouhých čtyřicet let, a pokládají ho za jediný základ života. O těchto lidech se říká, že se neliší od oslů a býků. Pán jim však jako soucitný otec všech živých bytostí předává rozsáhlé védské poznání v podobě krátkých pojednání jako je Bhagavad-gītā a pro pokročilé Śrīmad-Bhāgavatam. Podobně Vyāsadeva sepsal Purāṇy a Mahābhāratu pro různé druhy lidí v různých kvalitách hmotné přírody. Žádné z těchto písem se však neodchyluje od védských zásad.

Země tak bude postupně zamořena zkaženým obyvatelstvem a politickou moc získá ta společenská třída, která se ukáže být nejsilnější.

Obyvatelé poté, co je jejich hrabiví a nemilosrdní vládci, kteří se budou chovat jako obyčejní zloději, připraví o ženy a majetek, utečou do hor a lesů.

Kvůli zrušení monarchistických režimů a pustošení majetku lidí bude docházet k velkým společenským rozkolům. Lidé budou zabíjeni a týráni a budou kradena zvířata a ženy. A my budeme za všechny tyto hříchy zodpovědní. Obyčejní lidé budou pak soustavně odpadat z cesty pokrokové civilizace a zanedbávat kvalitativní zaměstnání podle stavů a řádů společnosti a védské příkazy. Bude je více přitahovat hospodářský rozvoj pro smyslový požitek a výsledkem bude nechtěné obyvatelstvo na úrovni psů a opic.

(Śrīmad-bhāgavatam 1.18.45)

Zde je předpovězeno, že bez monarchistického režimu budou obyčejní lidé tvořit nechtěné obyvatelstvo na úrovni psů a opic. Stejně jako opice mají nezkrotnou touhu po pohlavním životě a psi neznají stud při pohlavním styku, tak obyčejné obyvatelstvo narozené z nemanželských styků se bude soustavně odchylovat od cesty dobrých védských mravů a od zaměstnání podle vlastností ve stavech a řádech života.

Védským životním stylem je pokroková civilizace lidí. Pokrokem těchto lidí, známých jeko Āryové je rozvíjení védské civilizace a cílem takové civilizace je vrátit se zpátky k Bohu, zpátky domů, kde neexistuje zrození, smrt, stáří a nemoc. Vedy nařizují každému, aby nezůstával v temnotě hmotného světa, ale aby šel za světlem duchovního království, které je daleko za hmotnou oblohou. Kvalitativní systém stavů a životních řádů vědecky naplánoval Samotný Pán a Jeho zástupci, velcí ṛṣiové. Dokonalý životní styl poskytuje veškeré pokyny a rady ve věcech hmotných i duchovních. Védský životní styl nedovoluje nikomu žít jako opice a pes. Degradovaná civilizace smyslového požitku a hospodářského rozvoje je vedlejším produktem bezbožné vlády bez krále, vlády lidí z lidu a pro lid. Lidé by se tedy neměli pohoršovat nad špatnými vládci, které si sami zvolili.

V tomto verši je velice významné slovo naḥ (my). Mudrc správně přijímá zodpovědnost bráhmanů (učenců) jako společenské skupiny, která má zodpovědnost za konec monarchistické vlády, čímž dostávají příležitost takzvaní demokraté, kteří dovedou jen pustošit majetek svých podřízených ve státě. Takzvaní demokraté se zmocní vládní mašinérie, aniž by na sebe vzali zodpovědnost za blahobyt občanů. Každý se žene na vysoké místo jen pro osobní uspokojení a namísto jednoho krále se tak vynoří mnoho nezodpovědných králů, a všichni vybírají daně. Je zde předpovězeno, že v nepřítomnosti dobré monarchie bude každý působit obavy ostatním a rozmohou se krádeže majetku, zvířat, žen atd.

Pán Kalki, Pán vesmíru, nasedne na svého rychlého koně Devadattu a s mečem v ruce bude cestovat po zemi, přičemž projeví svých osm mystických sil a osm zvláštních vlastností Boha. Projeví svou jedinečnou záři a ve velké rychlosti bude po miliónech zabíjet zloděje, kteří se opovážili obléci jako králové. (Śrīmad-bhāgavatam 12.2.19-20)

Tyto verše popisují vzrušující zábavy Pána Kalkiho. Pohled na mocného a krásného člověka jedoucího na úžasném koni rychlostí blesku, jak s mečem v ruce trestá a zabíjí kruté, démonské lidi, je přitažlivý pro každého.

Fanatičtí materialisté mohou samozřejmě namítat, že toto vyobrazení Pána Kalkiho je pouhým anthropomorfním výtvorem lidské mysli - mytologickým božstvem vytvořeným lidmi, kteří potřebují věřit v nějakou vyšší bytost. Tento argument však postrádá logiku a také nic nedokazuje. Je to pouhý názor jistých lidí. To, že potřebujeme vodu, neznamená, že si ji vytváříme. Potřebujeme také jídlo, kyslík a mnoho dalších věcí, které jsme nestvořili. Naše obecná zkušenost je, že naše potřeby korespondují s dostupnými objekty existujícími ve vnějším světě. Naše potřeba Boha tedy naznačuje, že nějaký Nejvyšší Pán opravdu existuje. Jinými slovy, příroda nás vybavuje pocitem potřeby věcí, které skutečně existují a jsou pro náš blahobyt nezbytné. Podobně zažíváme potřebu Boha, protože jsme ve skutečnosti Jeho části a nemůžeme bez Něho žít. Na konci Kali-yugy se tento Bůh zjeví jako mocný Kalki avatāra a vytluče z démonů nečistoty.

Když vládci, kteří jsou známí jako kṣatriyové, sešli z cesty Absolutní Pravdy a přáli si trpět v pekle, Pán ve Své inkarnaci jako mudrc Paraśurāma vyhladil tyto nechtěné krále, kteří byli jako trny na zemském povrchu. Se Svojí ostře nabroušenou sekerou se postaral o třikrát sedmero vyhlazení kṣatryiů.
(Śrīmad-bhāgavatam 2.7.22)

Kṣatriyové nebo vládci v kterékoliv části vesmíru, ať na této planetě, nebo na jiných planetách, jsou ve skutečnosti zástupci Všemocné Osobnosti Božství a mají vést své podřízené k realizaci Boha. Nejdůležitějším úkolem každého státu a jeho vládců, bez ohledu na povahu vlády - ať už se jedná o monarchii či demokracii, oligarchii, diktaturu či autokracii - je vést své občany k realizaci Boha. To je základní nutností pro všechny lidi a je povinností otce, duchovního mistra a nakonec i státu vést obyvatelstvo k tomuto cíli. Celý hmotný svět byl stvořen za tímto účelem; aby dal příležitost pokleslým duším, které se vzbouřily proti vůli Svrchovaného Otce a od té doby jsou podmíněné hmotnou přírodou. Síla hmotné přírody postupně tlačí živou bytost do pekelných podmínek opakovaných bolestí a utrpení. Ti, kteří jednají proti předepsaným pravidlům a usměrněním podmíněného života, se nazývají brahmojjhita-pathové neboli "lidé, kteří sešli z cesty Absolutní Pravdy", a podléhají trestu. Když na Zemi nastala taková situace, zjevil se Pán Paraśurāma, inkarnace Osobnosti Božství a jedenadvacetkrát pobil všechny ničemné krále. Mnoho kṣatriyských králů tehdy uprchlo z Indie do jiných částí světa. Egyptští králové podle Mahābhāraty pocházejí původně z Indie a do Egypta se přistěhovali právě kvůli Paraśurāmovým činnostem. Podobný trest čeká krále či vládce za všech okolností, když se stanou bezbožní a plánují bezbožnou civilizaci. Takový je řád Všemohoucího.

Ze Své bezpříčinné milosti ke všem živým bytostem ve vesmíru se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zjevil se Svými úplnými expanzemi v rodině Mahārāje Ikṣvākua jako Pán Své vnitřní energie Sīty. Na nařízení Svého otce, Mahārāje Daśarathy, odešel do lesa a žil tam se Svojí ženou a mladším bratrem po mnoho let. Desetihlavý Rāvaṇa, který byl hmotně velice mocný, se proti Němu dopustil těžkého zločinu, a proto byl nakonec zničen. (Śrīmad-bhāgavatam 2.7.23)

Pán Rāma je Nejvyšší Osobnost Božství a Jeho bratři Bharata, Lakṣmaṇa a Śatrughna jsou Jeho úplné expanze. Všichni čtyři bratři patří do kategorie viṣṇu-tattva a v žádném případě to nejsou obyčejné lidské bytosti. Existuje mnoho bezohledných a nevědomých komentátorů Rāmāyaṇy, kteří představují mladší bratry Pána Rāmacandry jako obyčejné živé bytosti. Zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu, což je nejautentičtější písmo, vysvětlující vědu o Bohu, se však jasně říká, že Jeho bratři byli Jeho úplné expanze. Pán Rāmacandra je původně inkarnací Vāsudeva, Lakṣmaṇa je inkarnací Saṅkarṣaṇa, Bharata je inkarnací Pradyumny a Śatrughna je inkarnací Aniruddhy, což jsou expanze Osobnosti Božství. Lakṣmījī Sītā je vnitřní energií Pána a není ani obyčejnou ženou, ani inkarnací vnější energie Durgy. Durgā je vnější energií Pána a je ve styku s Pánem Śivou.

Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (4.7), Pán přichází tehdy, když se vyskytnou nesrovnalosti ve vykonávání skutečného náboženství. Pán Rāmacandra se zjevil také za takových podmínek, doprovázen Svými bratry, kteří jsou expanzemi Pánovy vnitřní energie, a Lakṣmījī Sītādevī.

Otec Śrī Rāmacandry Mahārāja Daśaratha Mu nařídil, aby odešel z domova a žil v lesích v těžkých podmínkách, a Rāmacandra jako ideální syn Svého otce jeho žádost vyplnil, třebaže měl být právě vyhlášen králem Ayodhyi. Jeden z Jeho mladších bratrů, Lakṣmaṇajī, si přál odejít s Ním a totéž chtěla i Jeho věčná manželka Sītājī. Pán oběma vyhověl a všichni společně odešli na čtrnáct let do lesa Daṇḍakāraṇya. Během jejich pobytu v lese Rāvaṇa unesl Pánovu manželku Sītu a následující spor mezi Rāmacandrou a Rāvanou skončil tím, že velice mocný Rāvaṇa byl i s celým svým královstvím a rodinou zničen.

Sītā je Lakṣmījī neboli bohyně štěstí, ale za žádných okolností není určena k požitku nějaké živé bytosti. Je určena k tomu, aby ji živá bytost uctívala společně s jejím manželem, Śrī Rāmacandrou. Materialistický člověk jako Rāvaṇa však tuto velkou pravdu nechápe a chce naopak vyrvat Sītu z Rāmovy péče, a tak na sebe přivolává velké utrpení. Materialisté, kteří touží po bohatství a hmotné prosperitě, se mohou z Rāmāyaṇy poučit o tom, že vykořisťování přírody neboli energie Pána bez uznání svrchovanosti Nejvyššího Pána je politikou Rāvaṇy. Rāvaṇa byl hmotně velice pokročilý a dokázal celou Laṅku, celé své království, proměnit v čisté zlato neboli zemi plnou blahobytu a bohatství. Jelikož však neuznával svrchovanost Pána Rāmacandry a provokativně Ho vyzval tím, že ukradl Jeho manželku Sītu, byl zabit a všechno jeho bohatství a moc byly zničeny.

Śrī Rāmacandra je úplná inkarnace Pána, obdařená v plné míře šesti vznešenými vlastnostmi, a v tomto verši je proto označen slovem kaleśaḥ neboli Pán všeho bohatství.

áš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat.

Osobnost Božství, Śrī Rāmacandra se rmoutil pro Svoji důvěrnou přítelkyni (Sītu), a pohlédl na město nepřítele Rāvaṇy žhnoucíma očima, jaké měl Hara (který chtěl spálit nebeské království). Velký oceán se chvěl strachy a uvolnil Mu cestu, neboť členy jeho rodiny - žraloky, hady, krokodýly a ostatní vodní živočichy - pálil žár z Jeho očí, rozžhavených hněvem.
(Śrīmad-bhāgavatam 2.7.24)

Osobnost Božství vnímá a cítí stejně jako všechny ostatní živé bytosti, protože je vůdčí a původní živou bytostí, svrchovaným zdrojem všech. Pán je nitya neboli hlavní věčný mezi všemi dalšími věčnými. On je jediným hlavním a všichni ostatní, kterých je mnoho, jsou závislí. Jeden věčný podporuje mnoho věčných a mezi oběma věčnými existuje kvalitativní jednota. Díky této jednotě mají oba veškeré city, ale rozdíl je ten, že hlavní věčný se liší od závislých věčných kvantitou Svých citů. Když se Rāmacandra rozhněval a ukázal Své rozžhavené oči, celý oceán se touto energií zahřál do takové míry, že vodní živočichové v jeho vodách cítili velké horko a zosobněný oceán se chvěl strachy a připravil Pánovi snadnou cestu do města nepřítele. Impersonalisty může tento druh Pánova cítění velice zmást, protože chtějí vidět dokonalost jako negaci. Jelikož Pán je absolutní, impersonalisté si představují, že hněv, který připomíná světské city, nemůže v povaze Absolutního existovat. Kvůli svému nedostatku poznání si neuvědomují, že cit Absolutní Osoby je transcendentální všem světským pojetím kvality a kvantity. Kdyby byl cit Pána Rāmacandry hmotného původu, jak by mohl zneklidnit celý oceán a jeho obyvatele? Může nějaké hmotné rozhněvané oko zahřát velký oceán? Tyto skutečnosti musíme vzít v úvahu při rozlišování mezi osobním a neosobním pojetím Absolutní Pravdy. Jak je řečeno na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, Absolutní Pravda je zdrojem všeho a Absolutní Osobnost tudíž nemůže pozbývat city, které se odrážejí v dočasném hmotném světě. Různé city, které nalezneme v Absolutním - ať hněv nebo milost - však mají stejný kvalitativní vliv; neexistují hmotné rozdíly mezi jejich hodnotou, neboť všechny tyto city jsou na absolutní úrovni. Tyto city v Absolutním rozhodně nechybí, jak si myslí impersonalisté, kteří posuzují transcendentální svět hmotným pohledem.